Vytvoření vlastní chovné linie andulek

23. srpna 2016 v 20:03 | Papousiiik |  Andulky
Pokud chcete vlastní chovnou linii andulek, musíte mít jako základ vysoce oceněného chovného samce, jelikož se samec podílí na vzhledu mladých více než-li samice. Jemu samozřejmě přidělíme nejlepší samici.
V následující generaci spárujeme matku s nejlepším synem, a otce s nejlepší dcerou. Ve třetí generaci spárujeme ještě nejlepší samici s praotcem (zakládajícím samcem).
Bereme vždy jen ty nejlepší jedince.

Poté si můžeme vybrat, kterou cestou se vydáme:

Osvěžíme kmen novou andulkou (lepší varianta)
Spárujeme zakládajícího samce s 3 nejlepšími nepříbuznými samicemi za rok (horší varianta)

První varianta je mnohem lepší. Druhá se příliš nedoporučuje, protože samec špatně snáší jiné samice.
V případě, že se vydáme druhou cestou, dodržujeme tyto zásady:

Pokud máme početná hnízda, mladé přidělíme pěstounům.
Ikdyž mláďata ponecháme, vždy odebereme samce ještě před osamostatněním mladých a nasadíme ho k druhé, doposud nepoužité samici.
Samce poté dáme do jiné místnosti, aby minulou samici neslyšel a zapomněl na ní (to mu bude trvat asi 2 týdny).
Samec by měl co nejméně krmit, protože krmení samce velmi vysiluje.
Pokud máme pěstouny, na které se můžeme spolehnout, necháme samici pouze snášet.

Na podzim máme řadu příbuzných andulek s dobrými vlastnostmi. Ty příští rok budeme párovat v kombinaci otec x nejlepší dcera. Pokud nemáme opravdu vyjímečně dobré matky, nebudeme je používat.

A tím máme vlastní chovný kmen andulek.

Když se objeví sebemenší degenerační známky v kmenu, můžeme o něj přijít. Toto redukujeme tím, že osvěžíme kmen novou andulkou.

Je užitečné si udržovat chovné listy, na kterých máme tyto údaje:

Pro který rok je chovný list určen
Číslo klece
Číslo listu
Očíslování jednotlivých hnízd
Údaje o samci
Údaje o samici
Počet vajec v jednotlivých hnízdech
Čísla kroužků mláďat
Pohlaví mláďat
Barvy mláďat
Poznámky k mláďatům
 

Jak vznikaly barevné variace andulek?

22. srpna 2016 v 21:27 | Papousiiik |  Andulky
Zde uvádím z knihy Andulky od Z. Vegera neúplný přehled, jak vznikaly mutace andulek. Myslím, že je docela zajímavý:

1872 (Belgie) - žlutá, možná také lutino a zelená šedokřídlá (zmizely a objevily se znovu roku 1930)
1878 (Belgie) - světle modrá (neudržely se a vystaveny poprvé až roku 1910)
1915 (Francie) - tmavě zelená, z té později vznikla olivově zelená
1917 (Francie) - bílá s modrým nádechem
1920 (?) - tmavě modrá (vznikla kombinací světle modré a olivově zelené)
1924 (Francie) - šedomodrá (mauve)
1927 (Rakousko) - světle modrá šedokřídlá
1930 (Dánsko) - recesivní straka
1930 (Kalifornie, Dánsko, Německo) - andulky s plavou kresbou
1932 (Německo) - albino
1932 (Anglie) - skořicová
1933 (Austrálie, Skotsko) - opalínová (první chycena v Austrálii a později rozmnožena, současně vznikly ve Skotsku)
1934 (Anglie, Austrálie) - šedá
1935 (Austrálie) - andulka se světlými křídly
1937 (Anglie, Austrálie, Německo) - modré žlutolící
1939 (Kanada) - chocholatá
1939 (Belgie, Německo) - dominantní straka
1944 (Belgie) - andulka se světlými letkami
1948 (Belgie, Dánsko, Holandsko) - bílá a žlutá tmavooká
1974 (Austrálie) - perlová
1978 (Texas) - straka s prstencem kolem krku

Dodnes se neví, proč vznikaly stejné mutace na více, mnohdy velmi vzdálených místech světa, navíc naprosto současně.

Rodokmen andulky

22. srpna 2016 v 21:01 | Papousiiik |  Andulky
Do rodokmenu uvádíme informace o jedinci a jeho předcích. U andulek se uvádí tyto informace o jedinci:

Pohlaví (samec/samice)
Barva (barva samotná, př. zelená, modrá + kresba, př. perlová, opalínová)
Štěpitelnost (třeba štěpitelnost na modrou)
Datum narození (březen 2010..)
Poznámky k jedinci (nějaká vada, výjimečnost)
Počet hnízd a nějaké zvláštnosti okolo toho (kolik jedinec vyvedl mladých z kolika hnízd a nějaká zvláštnost, jestli byla)
Údaje z kroužku (číslo kroužku a jiné údaje)
Chovatel a jeho členské číslo (jméno chovatele a jeho členské číslo ve svazu/klubu)


A dále se uvádí tyto informace o rodičích a prarodičích:

Barva
Štěpitelnost
Jméno chovatele
Číslo kroužku

V rodkomenu se samec uvádí jako 1.0 a samice jako 0.1 ostatně jako na výstavách. 1.1 znamená pár. Pokud někde najdete třeba 3.5 tak to znamená 3 samce a 5 samicí. Zkrátka, přední číslo označuje samce a zadní samici.
 


Posuzovatelé andulek

22. srpna 2016 v 20:42 | Papousiiik |  Andulky
Posuzovatelé andulek hrají opravdu velmi důležitou roli v chovatelství. Dávají užitečné a mnohdy i velmi důležité rady, hodnotí chov a posuzují kladné i záporné vlastnosti andulek.
Na výstavách se používají tabulky, kde jsou napsaná jednotlivá kritéria. Posuzovatel posoudí vlastnosti a následně zapíše body. Tyto body se poté sčítají a čím více bodů, tím lépe. Roli hrají předpisy, ale i názor posuzovatele.

Posuzovatel musí dlouholetý, úspěšný chovatel, spravedlivý a zkušený, musí mít autoritu.
Posuzovatel musí chodit na zkoušky a semináře, protože standart se neustále mění a přibývají stále nové a nové mutace, které posuzovatel musí znát a jejich genetiku také.

Tabulky na bodovacích výstavách jsou rozděleny na 2 části. V první části se nacházejí tyto údaje (aspoň některé z nich):

Skupina podle COM, kam andulka patří
Barva
Pohlaví
Vystavovatel
Adresa vystavovatele
Číslo kroužku andulky
Číslo klece, ve které andulka je
Výstava
Datum
Posuzovatel

V druhé polovině je samotná tabulka, kam se zapisují body:

Bodovací tabulka pro andulky. Zdroj: mutaceptactva.blog.cz

Zvykací trénink andulek před výstavou

22. srpna 2016 v 19:11 | Papousiiik |  Andulky
Asi bych začala tím, že k tréninku andulek na výstavu potřebujeme výstavní klece. Ty jsou základ. Pokud tyto klece nemáme, nemůžeme andulky trénovat.

Pokud výstavní klece máme, tak ty rozdělujeme na 3 typy:
Větší tréninkové klece pro 4 - 6 párů
Předpisové výstavní klece pro jednotlivce
Udržované výstavní klece, ve kterých posíláme ptáky na výstavy

Připomínám, že andulky při tréninku nikdy nebereme do ruky!!

Trénink je velice dobrý na psychiku andulek, a na velkých soutěžích je trénink dokonce podmínkou.
Abysme si vysvětlili, co ten trénink vlastně je, tak je to vlastně soustavné a nenásilné přivykání andulek na velmi malou velikost výstavní klece a velký ruch kolem ní.

Posuzovatel se na andulky dívá zblízka a netrénovaná andulka se splaší a začne létat, nebo zaleze do rohu na podlahu, což způsobí, že andulka nebude moci být posouzena a to znamená, že neuspěje. I ta nejkrásnější andulka, nemůže být posouzena pokud nebude trénovaná, protože posouzen může být pouze klidně sedící pták. To stejné platí o publiku, protože i návštěvníci výstav se dívají zblízka a andulka by měla zůstat i přes to klidně sedět. A naposledy, andulka nesmí lézt na veškeré dráty a pletivo.

Nejlepší je, začít s tréninkem už po odstavení mláďat, protože to poznáme, kteří jedinci jsou schopni soutěžení a kteří nikoliv.

Začneme tak, že dáme andulky do velkých tréninkových klecí na 3 - 4 týdny. Klec by měla mít vlet do výstavní klece, aby si ptáci navykli a navíc budeme mít velmi cenné poznatky z chování jednotlivců. Poté je vypustíme a vybereme další jedince a postupně je jednotlivě zavíráme do výstavních klecí. Zprvu na krátkou dobu a poté až na 1 - 2 dny.

Je vhodné dát klece s ptáky do trvale obydlených místností, protože ptáci si trochu navyknou na ruch. Dalším trikem, který ulehčí trénink, je ťukání nějakým předmětem (třeba tužkou) do mříží, protože ptáci se leknou, zpozorní a zaujmou "výstavní pozici", což je správný postoj andulky anglického typu. Posledním typem je připevnění skla na mříže, když na ně andulka skáče. Sklo ji lezení po mřížích znemožní a postupně by měla přestat.

Poslední trénink uskutečníme cca 2 měsíce před výstavou, při něm zavíráme andulky na dlouhou dobu a často a přenášíme klece po místnostech. Při dalším tréninku by pták mohl začít pelichat a pelichající andulky nejsou připuštěny na výstavu, protože nejsou ve výstavní kondici. Můžeme trénovat týden před výstavou, ale pouze tehdy, pokud máme dostatečně chladnou místnost (aby andulka nezačala pelichat).

Vždy máme v záloze více jedinců, protože se může stát, že i den před výstavou nějaký vypadne z výstavní kondice.

Andulky můžeme i vykoupat. Učiníme tak za pomocí dětského mýdla a štětečku, pozor však, voda ani mýdlo nesmí zasáhnout oči, nozdry a zobák. Oschnout je necháme v malé kleci pod žárovkou dokud kompletně neoschne, aby neprochladly. I prachové peří musí uschnout - andulka na venek vypadá suchá, ale podsada z prachového peří je stále ještě mokrá. Přechod do normální teploty musí být pozvolný, aby andulka nezačala pelichat, či neonemocněla na dýchací ústrojí, či při nejhorším, aby nedostala šok.

Kam dál